VÍTÁME VÁS U NÁS

                                                                         VE VINAŘSKÉ OBCI BROD NAD DYJÍ

 

Nacházíme se v klidné části obce Brod nad Dyjí na jižní Moravě,cca 13Km od města Mikulov,kde

Pálavské vrchy jsou na dohled a přehrada Novomlýnské nádrže začíná kousek od nás.

V Brodě nad Dyjí se křižují  značené cyklotrasy:Jantarová stezka,Mikulovská vinařská stezka a cyklostezka

Brno-Wien.Jihovýchodním směrem od obce na dunajovských vrších se rozkládá národní přírodní památka

pod názvem Dunajovské kopce.

Z turistického hlediska patří obec do unikátního a UNESCem chráněného Lednicko-valtického areálu,

evropsky významného ornitologického území.Vinařská oblast s bohatou architekturou a vápencovými skalami

patří k nejnavštěvovanějším místům v ČR.

 

 

Z HISTORIE OBCE:

 

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1353. Roku 1930 zde žilo 999 obyvatel, téměř všichni německé národnosti (98,4 %)[3] – tito byli po roce 1945 vesměs vysídleni. Podle německých pramenů vznikla obec v letech 1568–1570 jako nové osídlení ze zničené obce Neudorf. Písemné zmínky o obci pocházejí z roku 1583. Guldenfurt tehdy patřil panství Dürnholz (Drnholec). Za napoleonských válek byla obec zpustošena a v roce 1809 16 měsíců obsazena. Většina obyvatel pracovala v zemědělství a vinařství. Guldenfurtští obyvatelé si po staletí udržovaly své nářečí, typické pro jejich Bavorský původ. Matriky jsou vedeny od roku 1652 a katastry od roku 1792.

Po rozpadu Rakouska-Uherska se stal Guldenfurt součástí nově vzniklé Československé republiky. Dne 8. října 1938 vstoupila na základě Mnichovské dohody do obce německá vojska. Tímto vzniklá státní příslunost k německému Gau Niederdonau trvala až do května 1945. Z mužů, kteří byli za války povoláni do armády, padlo, nebo bylo pohřešováno celkem 126. To bylo tehdy 11 % z celkového počtu obyvatel a obec tak zaplatila nejkrvavější daň z celé jižní Moravy.

Po osvobození se obec vrátila zpět do Československa. Mnozí němečtí obyvatelé uprchli v obavách před represemi ze strany českého obyvatelstva do Rakouska. Na podzim 1945 už žilo v obci jen 500 Němců, přistěhovalo se na 350 nových osídlenců, převážně české a slovenské národnosti. Mezi 15. březnem a 3. říjnem 1946 byly na základě Benešových dekretů odsunuty i zbytky německého obyvatelstva. Dvě rakouské rodiny směly zůstat, později však obec také opustily. Většina odsunutých obyvatel nalezla útočiště v Německu, 70 rodin v Rakousku, po jedné pak ve Švýcarsku a v bývalé NDR. Obec pak byla nově osídlena.

Pečeť z 18. století zobrazuje lilii se dvěma hvězdami po stranách. Od 19. století zůstalo pouze písmenné razítko.